Ve slavnostních chvílích má moc žehnat a chránit pouze Boží Milost. Když se na povrch dere trápení, stačí volat k Pánu a nikdy nezapomenout na Tvé zázraky.

Slova moudrosti v Žalmu 77

Čtěte s vírou a pozorností:

Volám k Bohu o pomoc, volám k Bohu, aby mě vyslyšel.

Když jsem v úzkosti, hledám Pána, v noci bez ustání natahuji ruce, má duše je neutěšitelná!

Vzpomínám na tebe, Bože, a vzdychám; začínám rozjímat a můj duch umdlévá.

Nedovolíte mi zavřít oči, jsem tak neklidný, že nemohu mluvit.

Stále myslím na dny minulé, na léta dávno minulá;

V noci vzpomínám na své písně. Mé srdce medituje a můj duch se ptá:

Odmítne nás Pán navždy, projeví nám ještě někdy svou přízeň?

Je vaše láska navždy pryč? Je váš slib u konce?

Zapomněl snad Bůh být milosrdný? Zkrotil ve svém hněvu svůj soucit?

Pak jsem si pomyslel: "Příčinou mé bolesti je to, že pravice Nejvyššího již nejedná."

Vzpomenu si na Hospodinovy skutky, připomenu si tvé dávné zázraky.

Budu rozjímat o všech tvých skutcích a uvažovat o všech tvých činech.

Tvé cesty, Bože, jsou svaté; který bůh je tak velký jako náš Bůh?

Ty jsi Bůh, který koná zázraky, ty ukazuješ svou moc mezi národy.

Svou silnou paží jsi vykoupil svůj lid, potomky Jákoba a Josefa.

Viděly tě vody, Bože, viděly tě vody a zachvěly se, zachvěly se i hlubiny.

Z mraků se spustil déšť, na nebi se ozvaly hromy, tvé šípy se rozlétly do všech stran.

Ve vichřici hřmělo tvé hromobití, tvé blesky ozářily svět, země se třásla a chvěla.

Tvá cesta prošla mořem, tvoje cesta vedla přes mocné vody, a nikdo neviděl tvé stopy.

Vedl jsi svůj lid jako stádo pod vedením Mojžíše a Árona.

Výklad Žalmu 77

Náš tým připravil podrobný výklad Žalmu 77. Přečtěte si ho pozorně:

Verše 1 a 2 - Volám k Bohu o pomoc

"Volám k Bohu o pomoc, volám k Bohu, aby mě vyslyšel. Když jsem v úzkostech, hledám Pána, v noci bez ustání natahuji ruce, má duše je neutěšitelná!"

Tváří v tvář okamžiku zoufalství a utrpení žalmista rozpřahuje ruce, stěžuje si a volá o pomoc, když se obrací k Bohu. Uprostřed takového utrpení vše, co kdysi slyšel o Hospodinu, kontrastovalo s jeho trpící skutečností; a čím více o tom žalmista přemýšlel, tím více se trápil.

Verše 3 až 6 - Vzpomínám na tebe, Bože.

"Vzpomínám na tebe, Bože, a vzdychám; začínám rozjímat a můj duch umdlévá. Nedovolíš mi zavřít oči; jsem tak neklidný, že nemohu mluvit. Přemítám o dnech minulých, o letech dávno minulých; v noci vzpomínám na své písně. Mé srdce rozjímá a můj duch se ptá:"

Asaf, žalmista, nemůže spát a celou noc přemýšlí o své současné situaci a minulých událostech, ale vzpomíná, že uprostřed tolika věcí, kterými prošel, bylo obrácení se k Bohu to nejcennější, co ho potkalo.

Verše 7 až 9 - Zapomněl Bůh na milosrdenství?

"Zavrhne nás Hospodin navždy? Neprokáže nám už nikdy svou přízeň? Zmizela jeho láska navždy? Skončil jeho slib? Zapomněl být Bůh milosrdný? Zkrotil ve svém hněvu svůj soucit?"

V hlubokém zoufalství se žalmista začíná ptát, zda na něj Bůh náhodou nezanevřel, a klade si otázku, zda bude jednoho dne opět milosrdný.

Verše 10 až 13 - Budu pamatovat na Hospodinovy skutky.

"Tehdy jsem si pomyslel: "Důvodem mého zármutku je, že pravice Nejvyššího už nepůsobí. Vzpomenu si na Hospodinovy skutky, připomenu si tvé dávné zázraky. Budu rozjímat o všech tvých skutcích a uvažovat o všech tvých činech. Tvé cesty, Bože, jsou svaté. Který bůh je tak veliký jako náš Bůh?" "Ne," řekl jsem.

V těchto verších se žalmista rozhodne odvrátit od své bolesti a přesunout pozornost na Boží skutky a zázraky. Otázkou "který bůh je tak veliký jako náš Bůh?" si Asaf připomíná, že žádný jiný bůh se s Nejvyšším nemůže srovnávat.

Verše 14 až 18 - Země se otřásla a zachvěla.

"Ty jsi Bůh, který koná zázraky, ukazuješ svou moc mezi národy. Svou silnou paží jsi vykoupil svůj lid, potomky Jákobovy a Josefovy. Vody tě viděly, Bože, vody tě viděly a zmítaly se, i hlubiny se chvěly. Mraky lily déšť, hromy zvonily na nebi, tvé šípy se blýskaly na všechny strany. Ve vichřici zazněl tvůj hrom, tvéNad světem se zablesklo, země se zachvěla a otřásla".

Po tolika otázkách se žalmista obrací k Boží svrchovanosti, zejména nad řízením přírody. Všemohoucí je ten, kdo ovládá nebesa, zemi i moře.

Verše 19 a 20 - Tvá cesta prošla mořem.

"Tvá cesta procházela mořem, tvá cesta mohutnými vodami, a nikdo neviděl tvé stopy. Vedl jsi svůj lid jako stádo rukou Mojžíše a Árona." "Ať se stane, co se stane," odpověděl Mojžíš.

V těchto závěrečných verších je Pán označen za Pána vod, které nejsou pro Všemohoucího hrozbou, ale spíše cestou, po níž může putovat.

Zjistěte více :

• Význam všech žalmů: shromáždili jsme pro vás 150 žalmů.
• Akvamarínový přívěsek: léčení všech citových trápení a bolesti
• Bolesti rodinné karmy jsou nejpalčivější, víte proč?