Obsah
Tento text napsal s veškerou péčí a láskou hostující autor. Za obsah nese vlastní odpovědnost a nemusí vyjadřovat názor WeMystic Brasil.
Všichni lidé, kteří hledají světlo, osobní rozvoj, projdou fází, která se nazývá. Temná noc duše Je to období beznaděje, úzkosti a temnoty, které může ty, kdo hledají duchovno, děsit. Je však nesmírně časté, protože je součástí probuzení, které osvětluje naši vnitřní temnotu a staví nás tváří v tvář naší vlastní temnotě.
Probuzení je jako uklízení nepořádku ve skříni: je toho hodně, co je třeba vyhodit, rezignovat, proměnit a uspořádat. A množství informací, které dostáváme, je, jako bychom vzali všechno oblečení, všechen nepořádek ve skříni, a hodili ho najednou na podlahu, abychom začali uklízet. A samozřejmě první dojem je, že nepořádek se zvětšil a v některých případech se vymkl kontrole. Ale to k tomu patří.organizačního procesu nějaký nepořádek, že?
"Jsem les a noc temných stromů, ale kdo se nebojí mé temnoty, najde pod mými cypřiši břehy plné růží."
Friedrich Nietzsche
Probuzení mysli vytváří neuvěřitelnou pohodu, ale tento proces může být bolestivý. Tajemství spočívá v tom, že si to uvědomíme a využijeme nejtěžší období ve svůj prospěch, aniž bychom se jimi nechali odvést od svých cílů. Ve skutečnosti právě během nepřízně osudu a v době, kdy se cítíme křehcí a bezmocní, nejvíce duchovně rosteme. Největší lekce přicházejí v podobě bolesti. Udržet si víru a jít dál je tajemstvím, jak rychleji překonat temnou noc duše a vytěžit z této zkušenosti maximum.
Viz také Pochopte: Těžké chvíle jsou výzvou k probuzení! Katolická tradice: báseň
Tento moment, kterým vyhledávače procházejí, tzv. Temná noc duše Jan od Kříže byl původně popsán v básni španělského básníka a křesťanského mystika svatého Jana od Kříže ze 16. století. Jan od Kříže, karmelitánský mnich, je spolu se svatou Terezou z Avily považován za zakladatele řádu bosých karmelitánů. V roce 1726 byl Benediktem XIII. kanonizován a je jedním z doktorů římskokatolické církve.
Báseň vypráví o cestě duše z jejího tělesného příbytku ke spojení s Bohem, přičemž cesta, tedy časový prostor mezi počátkem všeho a návratem do duchovního světa, by měla být Temnou nocí, kde by temnota znamenala obtíže ducha při vzdávání se svodů hmoty, aby se mohl spojit s božstvím.
Dílo se zabývá očistou smyslů, procesem, kdy začínáme používat svou vnímavost se zaměřením na duchovní svět a stále více opouštíme materialitu.Temná noc duše také popisuje deset stupňů v postupu k mystické lásce, jak je popsal svatý Tomáš Akvinský a částečně i Aristoteles.Báseň tak představuje kroky, které vedou k tomu, aby se temná noc duše stala pro člověka životem.Duše je spojencem v duchovním růstu: očistěte smysly, rozvíjejte ducha a žijte život v lásce.
Ačkoli v básni je význam, který je Temné noci duše přikládán, spojen spíše s cestou samotné duše, v katolicismu i mimo něj se tento termín vžil jako krize, které duch čelí, aby překonal materialitu. Otřesená víra, pochybnosti, pocit prázdnoty, opuštěnosti, nepochopení a odloučení jsou náznaky, že jeho duše prochází tímto obdobím.
"My však máme tento poklad v hliněných nádobách, abychom ukázali, že tato vše přesahující moc pochází od Boha, a ne od nás. Ve všem jsme souženi, a přece ne tísněni, zmateni, a přece ne sklíčeni, pronásledováni, a přece ne opuštěni, sraženi, a přece ne zničeni, vždycky neseme na těle Ježíšovo umírání, aby se i jeho život projevil na našem těle."
Viz_také: Mocný soucit, který přiměje člověka běžet za mnou.Pavel (2 Kor 4,7-10)
Temná noc duše byla "nemocí", která způsobila, že David smáčel svůj polštář slzami, a Jeremiášovi vysloužila přezdívku "plačící prorok". Svatá Terezie z Lisieux, francouzská karmelitánka 19. století, prožila silný šok způsobený pochybnostmi o životě po smrti. Svatý Pavel od Kříže také trpěl duchovní temnotou dlouhých 45 let a i Matka Tereza z Kalkaty by se"Františkánský otec Benedikt Groeschel, přítel Matky Terezy po většinu jejího života, uvádí, že "temnota ji opustila" na konci jejího života. Je možné, že i Ježíš Kristus prožíval úzkost tohoto období, když vyslovil větu "Bože, Bože můj, proč jsi mě opustil?".
Viz také Jsme součet mnoha: spojení, které spojuje vědomí od Emmanuela
Požehnání nevědomosti
Tato věta se často opakuje, ale ne vždy si uvědomujeme, jak obrovský význam nese. A pro pochopení toho, co je temná noc, je to dokonalý odkaz.
Nevědomost nás ušetří bolesti, to je fakt.
Když o něčem nevíme, tak to nemůže mít žádný vliv na naše emoce. Totéž se děje, když vedeme svůj život více odtrženi od božských přikázání, v materiálnu, se spící duší. Zpočátku jsme spokojeni s plody materiálního života. Peníze, kariéra, výlety, nový dům, chvíle volna nebo nový citový vztah nám mohou poskytnout pocit štěstí, radosti a sounáležitosti. Neptáme se, jen si přejeme a následujeme.na cestě vedené naším egem, rezignujícím na radost, kterou nám nabízí, když o ní uvažujeme. Opravdu máme pocit, že život probíhá ve hmotě a že všechno jde dobře. Samozřejmě, že jde dobře nám, protože jsme obvykle ostrůvkem štěstí uprostřed zkázy a chaosu světa, což znamená, že jsme zaměřeni sami na sebe.
Když však usilujeme o evoluci, scénář se radikálně změní. Naše oči začnou vidět dál, než je vidění, a svět, jaký je, se před námi obnaží. Začneme chápat spravedlnost a zlo světa úplně jinak, a čím více chápeme, tím více jsme zmateni. Ztrácíme pocit sounáležitosti, konformity a přijetí, abychom vstoupili do světazpochybňování a dokonce vzpoura, další past probuzení.
Uvědomujeme si, že neexistuje žádná kontrola, že hmotné štěstí je pomíjivé a stává se obtížným pochopit Boží jednání a jeho spravedlnost. Čím více studujeme, tím více si uvědomujeme, že nic nevíme, a to je děsivé. Čím více hledáme víru, tím více se od ní můžeme vzdálit.
"Moje touha žít je tak silná, a i když mám zlomené srdce, srdce jsou stvořena k tomu, aby byla zlomena: proto Bůh posílá na svět smutek... Utrpení se mi nyní zdá být svátostí, která posvěcuje ty, jichž se dotýká."
Oscar Wilde
To je temná noc duše.
Když přijde probuzení a závoje světa jsou odstraněny, jsme ztraceni, zmateni a naše emoce jsou otřeseny. Je to, jako by nám bylo něco odebráno, protože jsme vyhnáni z komfortní zóny a klidu, který nám nabízí nekritické vidění světa. Víra je stále přítomna, ale není sama; nyní se pochybnosti, otázky a touha po odpovědích začínají skládat do spirituality v procesuA v závislosti na intenzitě emocí a zážitků, kterými v inkarnaci procházíme, může tato temná noc trvat roky, než ji člověk překoná.
Viz také Binaurální frekvence - rozšíření znalostí
Jak čelit temné noci duše?
Jak jsme viděli, napětí a úzkost jsou nezbytné v procesu duchovního a psychologického zrání. Jinými slovy, je to vnitřní tření, které způsobuje, že zrcadlo naší duše je natolik vyleštěné, abychom mohli vnímat svou přirozenost, svůj pravý původ.
Této fáze bychom se tedy neměli bát, naopak.
Měli bychom se z toho poučit, být vděční, že postupujeme na evoluční cestě a že jsme nyní schopni vnímat svět mimo materialitu.
Je to chvíle, kdy je třeba dát průchod emocím a také rozumu. Hlava, dychtící po pochopení, se bude snažit dát smysl všemu možnému, což vyvolá frustraci. Ne vše lze vysvětlit ve světle rozumu, a to je první lekce, kterou nám Temná noc duše dává: jsou věci, které nebudou dávat smysl ani té nejduchovnější duši.
"Z utrpení vzešly nejsilnější duše, nejpozoruhodnější charaktery jsou zjizvené."
Khalil Gibran
Snažit se žít podle Božích přikázání není snadné. Děkovat, odpouštět a přijímat jsou ctnosti, které život ve společnosti málo podporuje; jsou velmi přítomné v projevech a vyprávěních, ale v lidských postojích je nenajdeme. Zdá se, že svět odměňuje nespravedlivé a chytré, a to prohlubuje temnou noc, kterou duše prochází. Tajemstvím je nenechat se odradit a snažit se nezaváděta chápat, že božská spravedlnost přesahuje naše chápání.
V nejtěžších chvílích je důvěra v život a v duchovní svět cestou z každé temnoty. Přijměte pocity, i ty hutnější, protože vyhýbání se jim nevytváří růst, ale jejich integrace jako přirozený produkt života ve hmotě ano. Co je mimo nápravu, je mimo nápravu.
Trpělivost je také velkou lekcí, kterou temná noc duše nabízí. Neexistuje žádná mapa, recept na koláč ani návod, protože každý žije svou pravdu a přitahuje k sobě zkušenosti přesně podle svých potřeb. Utrpení je také klíčem, který nás osvobozuje z vězení, a jizvy, které si neseme v duši, jsou připomínkou toho, žejsme silní, a zároveň představuje vzpomínku na naši cestu.
Viz také: Unavuje vás čekání na "Boží čas"?
7 příznaků, že vaše duše prochází temnotou:
Smutek
Smutek zasahuje život člověka ve vztahu k jeho vlastní existenci. Neměl by být zaměňován s depresí, která je více zaměřena na sebe, to znamená, že utrpení, které z deprese vyplývá, je soustředěno výhradně na bytost a její prožitky. Na druhou stranu smutek, který postihuje hledající v Temné noci duše, je obecnější a bere v úvahu i smysl života a stav lidstva se přelévá do toho, co se děje s druhým.
Viz_také: Maria Passes By: Mocná modlitba
Indignity
Při pohledu na svět a na zkušenosti velkých mistrů se cítíme nehodni milostí, které jsme obdrželi. Jak se mohu modlit, abych dostal novou práci, když je válka v Sýrii? Nastavit druhou tvář těm, kteří nás bijí, stejně jako Ježíš, je téměř nemožné, a to v nás vyvolává frustraci, kvůli které se cítíme nehodni duchovního království.
Odsouzeni k utrpení
Současně s nehodností se objevuje i pocit osamělosti, nepochopení a dojem, že jsme odsouzeni k utrpení. Necítíme se spojeni ani se světem, ani s Bohem.
Impotence
Svět je v troskách, ničí se a my s tím nemůžeme nic dělat. Naopak, abychom ve společnosti přežili, jsme nuceni přistoupit na zvyky a celou kulturu a hodnoty, které ohrožují možnost dalšího života na planetě. Máme pocit, že jsme tak malí, že nic z toho, co můžeme udělat, nebude mít žádný vliv nejen na náš vlastní život, ale ani na svět.
Paralýza
Bezmoc nás odrazuje a ochromuje. Protože nic nemá smysl, proč bychom měli jednat? Proč bychom měli opouštět svou zónu pohodlí a podnikat nové lety? Skončíme ochromení, stagnující, což je nebezpečí pro duchovní vývoj. Není nic horšího než stagnující energie, protože světu vládne pohyb.
Úroky
Bezmocní a ochromení se časem stáváme nezaujatými. To, co nám dříve působilo radost, nebo s příchodem duchovního prizmatu ztratilo význam, nebo i když to význam stále má, už to na nás nepůsobí stejným způsobem. Je stále obtížnější nacházet podněty, stanovovat si cíle a výzvy, které provokují pohyb a vývoj na naší cestě.
Saudade
Naše vzpomínky ovládne jiný druh nostalgie. A není to nostalgie po něčem, co už je pryč, ale po něčem, co jsme nikdy nezažili, téměř nostalgie po kdovíčem. Je to únava a nedůvěra v život, která nás nutí vrátit se do našeho duchovního domova.
"Poznání omlazuje duši a zmírňuje hořkost stáří, proto sklízejte moudrost, uchovávejte si měkkost pro zítřek."
Leonardo da Vinci
Zjistěte více :
- Sociální hnutí a spiritualita: existuje mezi nimi vztah?
- Od studu k míru: na jaké frekvenci vibrujete?
- Jsme součtem mnoha: spojení, které spojuje vědomí Emmanuela.